Co to vlastně jsou ty peníze? Kousky kovů a papírků, které nám umožňují žít, jíst, pít, bydlet, jezdit auty nebo jinými dopravními prostředky. A k čemu to všechno? No přeci k tomu, abychom měli pocit, že žijeme, že existujeme, že ostatní vědí o naší existenci, že jsme důležití, důležitější než ti, co peníze nemají. Abychom jezdili na drahé dovolené, na kterých mačkáme svůj drahý fotoaparát jako zběsilí. Proč? No musíme přeci mít dostatek fotek, které umístíme na odiv na našich sociálních sítích.
A co když potkáme někoho, kdo je nemá? Takového člověka nejčastěji přehlížíme, obejdeme raději velkým obloukem nebo dokonce ponižujeme. Proč? No protože my teď peníze máme, tak jsme někdo a ta nula žebrající o pár drobných, je nikdo, tak proč nepovzbudit svoje ego na tomto chudákovi, proč si nenahánět sebevědomí ponižujícími řečmi. Ale víme vůbec, kdo je ten člověk, o kterého bychom si ani neotřeli boty od bláta? Možná je to vysokoškolský profesor, ředitel dříve velké společnosti, možná je to bývalý herec, kterého jsme obdivovali. Ale teď? Teď je to pro nás ztracená existence, jistě žebrá jen proto, aby si koupil alkohol a cigarety, nebo rovnou drogy a vše rychle nacpal do svých útrob. Ale co když ten člověk šetří na ubytovnu, aby si mohl zařídit nové doklady, o které přišel a mohl zase pracovat a vydělávat? Co když je to obchodník, kterého napálil jeho obchodní partner, člověk, který rozvodem přišel o vše?
Opravdu máme právo kohokoli soudit jen podle toho, jestli má peníze a kolik jich má? Nebo je to jinak, co když se dostaneme do problémů my a na ulici budeme žebrat, protože budeme mít hlad? Peníze jsou potvory nestálé, chvíli se Vás drží, najednou si to rozmyslí a přilepí se na někoho jiného, možná nás vydělávání peněz přivede do blázince a následně až na ulici. A stane se z opovrhujícího opovrhovaný.
