Nestává se to často, avšak když už to přijde, většinou to stojí za to. Nemám na mysli nic pozitivního (bohužel), nýbrž chci mluvit o těch smutných chvílích života, ve kterých však většina z nás dojde ke zjištění, že i to špatné je pro něco dobré.
Jednoduše řečeno, bez toho špatného bychom si toho dobrého prostě nevážili! Nehledejte za tím nic špatného, ale opravdu to tak funguje. Rádi bychom se radovali z maličkostí, ale kolikrát nám prostě přijde, že bychom si zasloužili mnohem víc, což je úplně normální.
Díky bohu (nebo spíš bohužel), pak přijdou situace, které nás kolikrát dostanou až na to pomyslné dno, a my si díky nim uvědomíme, že se vlastně vůbec nemáme špatně – ba naopak. Kolikrát nám prostě dojde, že jsme jen byli zaslepeni něčím, co je vlastně úplně vedlejší, a neviděli kvůli tomu tu pravou podstatu věci.
Neříkám, že je to úplně špatně, jelikož někdy jsme prostě ovlivněni okolnostmi, které nám nedovolují oprostit se od současné situace, a nahlížet tak na život s trochu větším nadhledem. Ale i tak bychom měli být schopni brát život tak trochu z té lepší, optimistické stránky.
Abyste mě pochopili lépe, uvedu názornou situaci. Z ničeho nic se dozvíte, že vám zemřel váš milovaný dědeček, který pro vás byl ve své podstatě druhým tatínkem, a vy najednou prostě nevíte, co máte dělat. A právě v této chvíli zjistíte, že kolem sebe máte lidi, kteří k vám prostě patří, jelikož v tuto chvíli stojí při vás. A právě tohle je to nejcennější zjištění v životě!
Byla bych tedy moc ráda, kdybyste si z tohoto článku odnesli nějaké to ponaučení, které by vám mohlo přinést podobnou pomoc, jako když vám dá někdo, na kom vám záleží, radu do života. Pojďme si tak tedy společně slíbit, že se budeme snažit o neřešení blbostí a maličkostí. Místo toho budeme trávit svůj čas s těmi, na kterých nám záleží, a snažit se o to správné využití každé chvilky našich životů.
