Nezařazené

Když se na internetu uráží prezident

Kromě zábavy na internetu nalezneme také zlobu a hněv. Často si sice říkáme, že nás ta písmenka na obrazovce nemohou nijak zranit, realita je však jiná. Taková internetová sranda může přejít v krásnou šikanu, je však třeba důrazně říci, že ta hranice, kdy se jedná o šikanu a kdy se ještě jedná o oprávněnou kritiku či srandu, je velmi, ale opravdu velmi daleko a o šikanu se jedná opravdu až v naprosto krajních případech.
nakreslený notebook

Roli hraje například postavení osoby

Klasický případ. Na internetu je založena, někde na sociální síti, stránka, která zesměšňuje jednoho ze spolužáků, jsou tam nahrávány fotky, které jej zesměšňují a degradují, jsou tam psány nelibé příspěvky a je vidno, že se ostatní baví na cizí účet. V takovém případě se jedná o kyberšikanu a je třeba ji začít řešit, protože daný student nebo žák skutečně je bezdůvodně napadán a taková „sranda“ často končí špatně.
Na druhou stranu zde ale máme veřejnou osobu, například politika, o kterém je vytvořeno například hned několik internetových stránek, které si dělají nejen šprťouchlata, ale také jej zesměšňují úplně stejným způsobem – zveřejňují videa, upravené fotky, píší příspěvky a cizí se baví na jeho účet.
 
Na obou stranách se bude vždy argumentovat – „vždyť je to jen sranda“, ale v jednom případě to skutečně skončí klidně i před policií, ve druhém se to přejde. Proč je tomu vlastně tak?
smutný emotikon 

Internet a popularita

Čím více známější a populárnější osoba, čím větší reputace a „sláva“ nebo větší společenské postavení, tím je kladen větší důraz na svobodu slova. Právě proto úšklebný obrázek studenta je kyberšikana, protože takový student není žádná veřejná osoba ani superstar, on si o pozornost lidí určitě nežádal a stejně mu je dána, zatímco u politika se jedná o svobodu slova a kritiku veřejnosti, která, a tak už to s vysokými pozicemi bývá, musí být ze strany daného člověka očekávána.
 
Pokud jsem veřejná osoba, i na internetu, musím očekávat, že se na mě dříve nebo později snese buďto opozice nebo kritika „ne-fanoušků“, i taková, která nemá za cíl nic jiného než urazit. Avšak v případě některých politiků, tam si nikdo ani srandu dělat nemusí, oni si toho na sebe vymyslí až až.